Pondělek

        ,,Chystám" se na středeční zkoušku do školy. Bude dost těžká, je to už druhý pokus, na prvním jsem pohořela. Učila jsem se dost, ale nemám žádnýho pamatováka. U mamuta, to by byl průšvih, kdybych to nedala, mám přesně 40 kreditů, nemůžu si dovolit něco nedat. Jsou to nervy jako prase.

         Je to jen pár týdnů zpátky, možná tak měsíc a půl, co jsem se rozhodla, že se budu míň líčit. Trochu to navrhoval muž, že to prý nemám zapotřebí, tak s tím teď experimentuju. Změny si lidé všimli, třeba jeho bratr mi řekl, že jsem nějaká bledá :-). Cítím se nenamalovaná docela dobře, tak nějak svá. Jen jednou jsem o sobě zapochybovala, to když jsem byla vyzvednout muže v hospodě, u stolu fůra chlapů a nějaká zmalovaná blonďatá fuchtle. Trochu jsem měla pocit, že vedle ní možná působím jak strašidlo. Zpětně mi ale dochází, že strašidlo byla ona a ne jen tehdy v hospodě, ale furt. 

          Dnes mě mamka jen tak v rychlosti vyfotila, jak mi na rameni sedí náš papoušek Juliano. Byla jsem jen tak podomky oblečená, nenalíčená a světe div se, vyšla z toho snad jediná fotka, na které se sama sobě líbím.