Každej den se modlím, aby mě Bůh změnil...

V Avengerech se ptají toho týpka, co je vlastně Hulk, jak to dělá nenasrat se, aby se nepřeměnil. Pořád to nějak zakecává a pak z něj na konci filmu vypadne, že je vlastně nasranej pořád. Najednou to byla nejsympatičtější postava ve filmu, říkala jsem si, že jsme si podobný. Musíme v sobě něco dusit. Jsem vlastně taková obrácená Pandora, takhel frajerka všechno zlí pustila z krabice ven, já to do ní naopak ukrývám a pak krabicu hlídám, aby k ní nikdo nemohl. Vzpomínám na dobu, kdy mi bylo třináct, začala jsem mít deprese, který se se mnou táhly spoustu let. Trpěli tím všichni okolo, rodiče, brácha, kantoři ve škole, kamarádi ne, ty jsem neměla. Ve chvíli, kdy jsem už byla úplně apatická se mi najednou zjevil Bůh a nabídl mi pomoc, já ji přijala a dnes funguju. Jó, jak já bych chtěla napsat HEJ LIDI, JSEM ŠŤASTNÁ a byla to pravda. Prostě jsem se to jen naučila zvládat a Bůh mi v tom pomohl. Ale ty deprese tam jsou, furt jsou a já se snažím být silná a i když moji běsové buší na stěny krabice, nesmím je pustit ven.  Dneska přátele mám, přátele i přítele a nikdo z nich ani netuší, že mám nějaké problémy. Když mě někdo lituje, tak mi to nedělá dobře, naopak mě to oslabuje, jo!-city oslabujou. Jakýkoliv city. Kdybych to v sobě nezavřela, proměním se v Hulka. Budu hnusná a zlá a budu sama. Hej, ale je to těžký, fakt hard, dělat že nic, když se vám ve skutečnosti podlamují kolena, necítíte půdu pod nohama a hlava se motá. Milovaní umírají, milovaní nemilují a já mám tu svoji pitomou smějící se masku ,,naše malá roztomilá Miho" a snažím se ještě ze života vydojit poslední kapku radosti, než se to všechno finálně posere nějakou bombou, co stejně dřív nebo pozdějc spadne a zabije nás všechny.

Teologický vtípek

 Na zahradě u františkánů rostla u zdi nádherná jabloň a nesla ty nejchutnější plody. Bratři se o ni pečlivě starali, ale k čemu všechna ta práce, když většina ovoce spadla za zídku, do zahrádky dominikánů... Když tak zase jednou přišli o všechnu úrodu, rozhodli se chudí bratři tomu udělat přítrž a stěžovali si u biskupa. Biskup se rozhodl záležitost vyšetřit s navrhl teologickou disputaci. Kdo v ní zvítězí, bude moci užívat plodů. Dominikáni si zamnuli ruce a vyslali bratra knihovníka, který znal Písmo zpaměti řecky i latinsky a suverénně se pohyboval ve všech teologických záležitostech. V klášteře františkánů nastalo pozdvižení. Věděli, že vše je ztraceno, oni nepěstovali moudrost, ale chudobu. Nakonec se nabídl nejodvážnější: kuchař, s kulatou, téměř holou hlavou a prostorově výrazným tělem. Po nóně se sešli u biskupa. Kuchař se hned bránil, že nedovede užívat učená slova, a tak biskup nařídil, aby se disputace konala beze slov. Začal dominikán a ukázal jablko o něž se přeli. Františkán vytáhl z kapsy kousek tvrdého chleba. Knihovník vztyčil ukazovák. Kuchař se nenechal zahanbit a natáhl dva prsty. Dominikán přidal třetí prst. Františkán se ukazováčkem rychle dotkl čela. Zpocený knihovník rezignovaně vztáhl   ruce vzhůru. Kuchař široce rozpažil a spokojeně se usmál.

Bylo po všem a jablka připadla františkánům.

Dominikáni to nedokázali pochopit a hned se vyptávali, co se stalo: "Jsou to mystici, bratří", děl knihovník "Začal jsem dogmatickým traktátem o prvotním hříchu a poukázal na jablko hříchu, které zapříčinilo pád celého lidstva." Dominikáni pokyvují, že to byl vynikající začátek. "Ale dostal mě nejvyšší Kristologií, ukázal mi kousek chleba... Chápete? Chléb poslední večeře, kdy se za nás obětoval náš Pán a kdy sejmul to jablko hříchu, které jsem tam tak vyzývavě třímal. Připadal jsem si hrozně." Bratři jej chápavě poplácali po ramenou. "Zkusil jsem se bránit a přešel do útoku v neochvějných základech víry. Vsadil jsem na jistotu a začal jedním prstem: je jeden Bůh!" Dominikáni hltali každé slovo. "Stejně tvrdě mě odrazil, když jemně dvěma prsty upozornil: ale má dvě přirozenosti: Božskou a lidskou." Dominikáni stáli bez dechu. "V poslední chvíli jsem se vzpamatoval a hodil v sebeobraně de Deo Trino: tři prsty... Bylo to zbytečné, jen se dotkl čela a jasně mi dal najevo, že předhazuji pro lidi nepochopitelné tajemství. " Dominikáni se po sobě ani nedívali. "Vzdával jsem se a jen jsem vztáhl ruce vzhůru v oslavě Boží moudrosti: Bůh je veliký... A víte, co udělal on? Na to do smrti nezapomenu. Jediným gestem rozpřáhl ruce a připomněl  jedinečný atribut Boží bytnosti: Nekonečný!"

Ve stejnou dobu se kuchař přiřítil k františkánům, hlasitě funící a jásal: "Máme to! Ale hulvát to byl, ten knihovník. Hned, jak jsme se sešli, vyndal jabko a vytahoval se s ním, že nám je včechny sežrali. To mě naštvalo, tak jsem vytáh z kapsy starej zapomenutej kus chleba, aby se živili tim. A von začal útočit, chtěl mi prstem vypíchnout voko! Tak jsem se nedal a pohrozil mu, že mu vypíchnu vobě voči! Už asi nevěděl, jak se bránit, když mi ukázal, že mi vypíchne tři voči, tak jsem se dotknul hlavy: Seš blbej nebo co? A už to vzdával, eště se sice pokusil vyhrožovat, že na nás přijdou shora a namlátěj nám, tak jsem mu jasně naznačil, ať klidně přijdou, že je nás víc. A tak to vzdal!"

Prosím, nepřestávejte věřit.

Náš svět je už unavený a kultura vysátá, stejně jako ve starém Římě, tak i k nám přišel helénismus. Už nerozeznáváme krásné a necítíme něžné, lidstvo, jako jeden organismus, je nemocné. Sem tam se někdo chce trhnout, ale k čemu patříme, nezapřeme. Ať se odstěhujeme jakkoliv daleko, sami sobě neutečeme.

Co bylo cnostné a dávalo nám sílu, co nám mělo být oporou a nadějí, že tuto dobu přežijeme, hnije a rozkládá se. Kdo chodil do kostela pro duševní obnovu a věřil, že církev může být novou rodinou, zklamaně odchází se sevřeným srdcem.

Prožívám krizi, to rozhodně ano, tak nějak za nás všechny, tebe i tebe. Rozhodně to není krize víry, moje víra v Boha je silnější než kdy před tím. Jen musím být více ostražitá a hlídat, v čem Bůh vlastně je a kde není. Nečekat, že ho najdu v kostele, u faráře, bratrů a sester. Bůh je  v mém srdci a víte co, přátelé... nechám si ho pro sebe. Nemůžu už nikomu svědčit, mám jen jeden argument a na ten dnes nikdo neslyší. Radit vám, ať věříte, je jako házet hrách na zeď.

Něco pro vás ale udělám, budu se modlit.
A věřit, že není pozdě.

Pane, odpusť nám.
A změň nás, vždyť je to ve tvé moci.

http://zpravy.idnes.cz/nizozemsti-knezi-zneuzili-desetitisice-deti-mini-nezavisla-komise-11d-/zahranicni.aspx?c=A111217_155427_zahranicni_zep

http://www.national-geographic.cz/video/kazatel-fanatik-ma-4-roky-18/

http://zpravy.idnes.cz/knezi-velebili-husaka-i-brezneva-cirkev-se-od-nich-distancuje-opatrne-1j9-/domaci.aspx?c=A111208_170248_domaci_jj

Stav známého z facebooku:

byl dneska prozkoumat nepřítele zevnitř... Na předvánočním zpívání v kostele. Zpěv docela ok, texty ubohé (všude samý On nebo Pán), vystoupení taktéž (dobročinná sbírka na Haiti byla super, to, že tam už pár let probíhá občanská válka, nikdo nezmínil...). Ale vrchol byl, když tam nastoupil idiot, který začal hlásat, že fyzika je pouze teorie a že pánbůh je skutečný... Smutnější je, že za to sklidil potlesk.

Takže mě dnešní návštěva utvrdila v tom, že náboženství je to nejhorší svinstvo na světě. Amen.